Popis lokality

Ještě před sto lety se podél dolního toku řeky Moravy nacházely rozsáhlé nivní louky s rozptýlenými vrbami. Rostly na nich nejen různé trávy a ostřice, ale i vzácné vlhkomilné byliny jako kosatec sibiřský, pryšec bahenní či jarva žilnatá. Každoroční jarní záplavy sem přinášely živiny, takže zdejší louky bývaly velmi výnosné a mohly být koseny dvakrát i třikrát ročně.

Po regulaci řeky Moravy zde fungoval systém zavlažování, od kterého se upustilo během socialismu. Tehdy byla většina zdejších luk buď rozorána nebo zničena intenzivním hnojením – především kejdováním. Z původního druhového bohatství se dochovaly jen zbytky na několika lokalitách, většinou v místech ochranných pásem vodních zdrojů.

Lokalita Vlčí hrdlo leží pět kilometrů severně od Strážnice. I zde byly původní louky v první polovině 70. let dvacátého století rozorány a od té doby byly využívány jako pole. Po povodních v roce 1997 došlo v této oblasti ke zvýšení hladiny podzemní vody. Některá místa zůstala trvale podmáčena, což značně komplikuje jejich další obhospodařování. Tím se nabídla jedinečná možnost na ploše o velikosti nejméně 15 hektarů obnovit původní louky.

V sousedství Vlčího hrdla se nachází mokřadní louka, která je vhodným zdrojem semen trav i bylin. Stačí dát přírodě šanci, a rostliny se do Vlčího hrdla za pár let samy vrátí. V přilehlých rákosinách a tůňkách žije i několik ohrožených druhů ptáků, obojživelníků a dalších živočichů, kterým obnovená louka může poskytnout nové úkryty i potravní zdroje.

Mapa

Uživatel pozemků přistoupil na dohodu, že se prozatím k orbě nevrátí, a poskytne nám tak čas k získání dostatku prostředků na výkup pozemků. Jen tak lze přírodě zajistit návrat na místa, odkud byla v nedávné minulosti nerozumně vyhnána.